Hierarchický systém domén v Internetu řeší hlavní problémy – umožňuje systematické přidělování jmen a delegaci správy celého systému. Každý uzel hierarchie doménových jmen je spravován konkrétním subjektem (organizace, sdružení apod., v nižších úrovních již konkrétní právnické a fyzické osoby), který má na starost administrativní i technické záležitosti, zajišťuje provoz tohoto uzlu a delegaci správy některých podstromů tohoto uzlu dalším subjektům.
Kořenovou doménu (doménu nultého řádu) má na základě dokumentu RFC 2870 – Root Name Server Operational Requirements na starost mezinárodní organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), která nese odpovědnost za jmenný prostor DNS, distribuci velkých bloků IP adres, správu čísel autonomních systémů aj. Ta předává pravomoc pro správu jednotlivých TLD na další subjekty, které je rozkouskují na SLD a ty dále předávají dalším a dalším subjektům atd. Domény prvního řádu se dělí na ccTLD (country code TLD), které se vztahují k jednotlivým státům světa (např. cz pro Českou republiku, sk pro Slovensko, pl pro Polsko, de pro Německo, …), popř. uniím (např. us – United States, eu – European Union), a gTLD (generic TLD, generické domény), které nemají spojitost se státy, ale byly původně určeny k tématickému rozdělení (com – komerční stránky, org – stránky mezinárodních organizací, net – stránky týkající se sítí aj.). Určení domén není v dnešní době již tolik dodržováno, protože trh s doménami je víceméně volný. Musí být však pevně zachována delegace a musí být vždy zřejmé, kdo zodpovídá za provoz které domény.
Doménu cz, které je určena České republice, má na starost organizace CZ.NIC, což je zájmové sdružení právnických osob. Jeho úkolem je zajišťovat administrativní a technickou stránku provozu této domény. Stanovuje pravidla, podle kterých se domény druhé úrovně *.cz dávají dalším subjektům. To se v současné době činí prostřednictvím tzv. akreditovaných registrátorů, což jsou komerční subjekty, které jsou smluvními partnery CZ.NICu a které prodávají domény druhého řádu koncovým zákazníkům (právnickým či fyzickým osobám) a tímto prodejem v podstatě „delegují“ koupený název. Koupí-li si někdo tímto způsobem např. doménu seznam.cz, je celý příslušný podstrom v doménové hierarchii v jeho správě a může ho celý využívat a případně některé podstromy dále delegovat.
Podobný model jako u domény .cz se používá u většiny ostatních TLD. Je víceméně na příslušné organizaci, jaká stanoví pravidla, kdo a za jakých podmínek může doménové jméno pod danou TLD získat.
Každé doménové jméno (uzel hierarchie tohoto systému, resp. nějaký podstrom) má přiděleny tzv. autoritativní DNS servery. Je to množina serverů, které nesou informace potřebné k práci s danou doménou. Mohou obsahovat již konkrétní údaje (tj. IP adresy, názvy mailserverů atd.) a také především názvy dalších DNS serverů, které jsou autoritativní pro subdomény (tj. domény nižších řádů pod touto doménou). Slovo „autoritativní“ zde říká, že se jedná o servery, které nesou závazné informace o dané doméně a všechna zařízení v síti Internet by se jimi měla řídit, aby vždy skrz touto hierarchií došla ke správnému výsledku při překladu doménového názvu na IP adresu.